Jdi na obsah Jdi na menu
 


Piráti z Hawaje - víkendovka pro děti

27. 2. 2013

 Zpráva z potáborového setkání: Piráti z Hawaje

FOTKY ZDE FOTKY ZDE FOTKY ZDE FOTKY ZDE FOTKY ZDE FOTKY ZDE

cyril-depp.jpgTemná postava zanedbaného zevnějšku téměř splývala s oprýskanou budovou přístavu. Bližšímu rozpoznání nebránily jen cáry ranní mlhy převalující se v bledém slunci, ale také třírohý kloubouk, který spolu s mastnými vlasy spolehlivě zakrýval mužovy rysy. Teprve, když se neznámý vydal k přístavnímu molu, bylo možné zjistit, že je zhruba čtyřicetiletý, zanedbaného zevnějšku a doslova posetý jizvami - památkami na krvavé řeže a nelítostné souboje. Avšak náhodného pozorovatele vždy na první pohled upoutalo něco jiného - totiž dřevěná noha, jejíž děsivý klapot se rozléhal po ztichlém dláždění přístavu Port-Budweis.

Netrvalo dlouho a z poza špinavých koutů, jakoby odnikud, se počaly postupně vynořovat další jednotlivé postavy. Některé prošly kolem muže zdánlivě bez povšimnutí, ale jen téměř neznatelné gesto ruky prozradilo, že se kolemjdoucí navzájem znají. Ten drobný pohyb prstů byl neklamným znamením. Na tomto místě si dali dostaveníčko rytíři štěstěny, jinak též zvaní piráti.

Jeden po druhém postupně mizeli v podpalubí šalupy, která na zádi nesla kdysi snad pirati.jpghonosný nápis Ferdinand Kindermann. Za chvíli již sedělo ve stísněných prostorách věkovité bárky snad na třicet pirátů, vesměs drsného zevnějšku, obhroublé mluvy a pochybných mravů. Na břehu si neznámý v třírohém kloubouku zatím dělal čárky. Za každého příchozího vyryl s děsivým skřípotem do dřevěné tabulky rýhu železným hákem, který měl místo zápěstí pravé ruky.

Jakmile bylo jasné, že loď už další pasažéry nepojme, vydala se za tichého pleskání vesel ke Kaplickému mysu. Tam, stranou od bdělých očí pobřežní hlídky a slídivých úředníků královského celního úřadu, čekala loď. Jediné slovo zdobilo její příď - Archa. Ošlehaní mořští vlci a vlčice se "bez jediného slova" jeden po druhém zachytili lanového žebříku, aby vyšplhali na palubu lodi, jež se až do neděle měla stát jejich novým domovem. Konečně byli na jedné palubě.

Takhle nějak začala naše plavba - potáborové setkání s názvem Piráti z Hawaje. Díky geniálnímu profesorovi Fabberovi jsme se dostali ke správcům času. Nikdy nezapomeneme na náš úžas, kdy jsme poprvé zahlédli na časoprostorovém mostu nezřetelnou postavu s fantaskními rysy, jež se potácivě kolébala od zábradlí k zábradlí. Oslněni jejím zjevem jsme se poslepu dopotáceli zpět do Archy. Díky darům tohoto časového správce (nevlastního bratra Dr. Who) se nám však podařilo vstoupit do časového portálu, který se díky shodě šťastných náhod vytvořil právě uprostřed Archy.

Naše cesta do minulosti ovšem nedopadla dle našich představ. Hned na začátku jsme upadli do hamižných rukou vos. Tedy V.O.S. Tedy Východokaplické obchodní společnosti. Ač se vydávali za poctivé obchodníky, byli ještě horší než bukanýři sedmi moří. Pod heslem - zadarmo ani pirát nehrabe - nás zapřáhli do otrocké práce, přičemž palubu jsme museli drhnout pomocí kartáčků na zuby.

Nikdy bychom si nepomysleli, že nakonec přepadení lodi piráty a naše zajetí bude vlastně úlevou od trudného údělu, který si v mnohém nezadal s trudným údělem pracujících žen. I po vyvěšení pirátské vlajky jsme se vlastně ocitli mezi dvěma žernovy. Jednak nás přímo ohrožovaly půtky krvelačných pirátů, zejména kapitána a jeho prvního muže, kteří v rozhovoru nikdy nešli pro ostřejší šavli daleko a jednak V.O.S. se nevzdala plánu na znovudobytí Archy a ztrpčovala nám už tak těžký život neustálými protestními nótami plnými diplomatických výhrůžek.
piratska-archa.jpg
Situace se vyhrotila, když se na obzoru objevila flotila V.O.S. Lodí byl plný obzor a půl. Nezbylo nám než na radu kapitána vyrazit hledat Krakenův náramek, kterýžto atribut by nám mohl zajistit spolehlivou fyzickou a duchovní přesilu. Bohužel jsme shledali že náramek se nachází u nevábné čarodějnice Majdy, která je nepovedeným zvěromágem, neboť po její poslední přeměně v jezevčíka jí zůstala neblahá vlastnost všechny očuchávat. Navíc jsme zastihli čarodějnici brzy po ránu a to doopravdy nebyl pěkný pohled.

Náramek jsme nakonec získali. Stejně jako převahu nad flotilou V.O.S., i když je pravda, že epická námořní bitva nakonec vypukla mezi námi a piráty. Naštěstí nám přišel na pomoc Kraken, který způsobil, že pirátský kapitán a jeho první muž na sebe navzájem zaútočili. Epický souboj jsme bohužel neviděli, neboť se odehrával ve tmě, takže můžeme posloužit jenom závěrem policejního vyšetřování, ve kterém se konstatuje, že první muž si omylem a nešťastnou náhodou naběhl na šavli, kterou třímal náhodou v ruce kapitán a to hned čtrnáckrát.

Pro nás měl však incident šťastnou dohru, neboť kapitán v záchvatu žalu nad ztrátou oblíbeného pobočníka vyzradil, že v arše je ukryt poklad - plná truhla zlatých francouzských fidů (v originále Fi d'Or) a dalších cenných mincí vesměs středoevropské ražby pocházející ze světoznámé modřanské mincovny Orion.

Otázkou ovšem zůstává, jestli toto odškodnění - i spolu s čokoládovým trojsťěžníkem - je dostatečnou kompenzací za přestálé chvíle utrpení, zvláště uvážíme-li, že celý pobyt jsme byli vystaveni ještě navíc zhoubnému teroru pirátského faráře. Tento šílený velebníček, nejspíš lod.jpgpod vlivem příliš dlouhého pobytu na moři, vytrhal v Bibli všechny stránky, které se netýkaly pochybných námořnických dobrodružství. A tak nám vykládal jenom o praotci Noe, o Jonášovi, ztroskotání apoštola Pavla a dorazil nás příběhem o utišení bouře.

Jedinou světlou stránkou snad byla zajatá francouzská šéfkuchařka ze známého pařížského hotelu U Čtyř prasátek, jejíž kulinářské extravagance předčily veškerá očekávání.

Můžeme tedy hovořit o štěstí, že se nám nakonec podařilo dostat portálem zpět do našeho bezpečného století, kde piráti jsou jenom v knížkách, v Somálsku a na silnici.

Vzhledem k tomu že jsme si vody užili doslova až po krk, dohodli jsme se letní tábor strávit s Mojžíšem na poušti.

Ship ahoy

 

pirativsichni.jpg